Tradiční čínská medicína je jedním z nejdéle existujících léčebných systémů. Proniká do hloubky a funguje uceleně. Je za ní neúnavná práce jejích zakladatelů a na ně navazujících čínských lékařů, kteří si dnešní postupy museli napřed osvojit a před ostatními čínskými léčiteli také možná obhájit.
TČM je nejstarším léčitelským systémem na světě
Podle TČM je zdravým člověkem ten, který našel a udržuje rovnováhu mezi energiemi jing a jang. Hlavním principem je tedy pochopení energie čchi, kterou praktikové TČM označují jako životní sílu. Tato síla proudí neviditelnými meridiány (kanály) v těle a dohromady tvoří síť orgánů, tkáně, žil, buněk a atomů. Aby se vylepšila diagnostika nejrůznějších nemocí, byly k těmto meridiánům přiřazeny důležité orgány.
Diagnostické metody TČM
K diagnostice zdravotních obtíží bylo potřeba určit nějaké metody. Ti, co TČM aplikují, využívají čich, sluch, vibrace hlasu, barvu kůže, dotek a puls. Všemi těmito diagnostickými metodami si lze pomoci k určení diagnózy, respektive k nalezení zdroje nevyváženého zdravotního stavu. Další pomůckou praktiků TČM bylo a stále je pět elementů – prvků – dřevo, oheň, země, kov a voda a vytvoření komplexního systému kolem těchto prvků.
Vůbec první analgetikum při operaci
Další čínský lékař, který v začátcích TČM zanechal neuvěřitelnou stopu, byl Hua Tuo, který žil v letech 140 až 208 př. n. l. a je spojován s prvním použitím analgetika při operaci. Pro znecitlivění pacienta využil odvar z konopí a víno. Znecitlivění pacienta bylo na místě. Tento lékař se věnoval řadě chirurgických zákroků – například řezání do břišní dutiny, a dokonce se pokoušel o spojování střev. Lékař Hua Tuo byl také průkopníkem vodoléčby a ve velké míře se věnoval i fyzioterapii. Známé je jeho cvičení, které nazval „Dovádění pěti zvířat“.
Diagnostika pomocí pulsu
A protože lékaři v začátcích TČM opravdu začínali a opřít se mohli jen o poznatky své, poznatky svých předchůdců a kolegů, bylo potřeba nastudovat nejrůznější diagnostické metody. Hodně lékaři napověděla například barva pacientovy kůže, zbarvení jeho jazyka nebo očí, velmi oceňovanou metodou však byla diagnostika pulsem. Lékař Wang Shuhe napsal na téma pulsu a jeho studia učebnici s názvem Maijing. Studium pulsu bylo v té době jedním z hlavních lékařských oborů. Lékaři při studiu věnovali dlouhé hodiny naslouchání nekonečné škále zvuků a rytmů, aby jejich diagnostika v profesi byla co nejpřesnější. Wang Shuhe určil na zápěstí tři body, podle kterých mohl lékař nejspolehlivěji zjistit kvalitu i kvantitu pulsu.
Důraz na prevenci
TČM dbá na prevenci a bylo tomu tak i v jejich začátcích. Svědčí o tom varovný příběh lékaře Bian Qiao, o kterém se traduje, že předpověděl vážnou nemoc markýzovi Qi Huan, u kterého byl na návštěvě. Když lékař Bian Qiao markýze poprvé uviděl, řekl, že je markýz nemocný a potřebuje okamžitou léčbu. Na to mu však markýz odpověděl, že mu nic není a že je zdráv. O pět dní později uviděl lékař Bian Qiao markýze znovu a varoval ho, že opravdu nevypadá dobře, protože mu nemoc pronikla do krve. Ale ani tentokrát markýz na varování nedbal a nesvěřil se do jeho péče. O dalších pár dní později už lékař prohlašoval, že je nemoc v žaludku a střevech. Ale markýz pořád tvrdil, že je zdráv, ačkoliv už pociťoval první příznaky nemoci. Když lékař uviděl markýze naposledy, už neříkal nic a doslova vycouval z místnosti. Markýze tento čin udivil a poslal posly pro vysvětlení. Stalo se to, co lékař předpovídal. Do týdne markýz vážně onemocněl a nedlouho nato zemřel. Kdyby markýz dbal na včasnou preventivní léčbu, mohl být naživu.
