V dnešní době můžeme pozorovat velký návrat k přirozenosti, ať už je to v módě, bydlení či v kuchyni. Částečně to znamená také znovuzrození zájmu o přírodu a o to, co nám dokáže nabídnout – od barevných plodů po voňavé bylinky. Naši předkové si tohoto dědictví velmi vážili a své znalosti o léčivých účincích bylin předávali dál. Tyto vědomosti se však ve velké míře vytratily. Naštěstí v poslední době přírodní léčitelství zažívá doslova „boom“. Lidé znova objevili poklady rostoucí přímo u nich na zahradě: máta, divizna, tymián, heřmánek atd. Nutno podotknout, že ne všechny rostliny lze považovat za léčivé a nám prospívající. Co ale „způsobuje“ onu léčivost nebo jedovatost?
Primární a sekundární látky
Začněme od základů. Zelené rostliny za svou barvu vděčí chlorofylu, který je klíčovým katalyzátorem pro soubor chemických reakcí a nazývá se fotosyntéza. Na fotosyntézu navazují další asimilační reakce, nejvýznamnější jsou ty, při nichž vznikají bílkoviny. Rostlina vytváří rovněž jiné, životně pro ni důležité látky, jako jsou tuky a organické kyseliny. Souborně tyto sloučeniny potřebné pro zdravý rozvoj označujeme jako primární metabolity, neboť vznikají jako produkty základní (primární) látkové výměny. Typickou primární látkou je sacharóza neboli řepný cukr, který je obsažen v řepě cukrové. Používá se k přípravě sirupů či jako účinný konzervační prostředek.
Ze základních primárních látek jsou ještě vytvářeny vedlejší, sekundární látky. Ty jsou v rostlině obsaženy většinou pouze v malém množství a často se vyznačují silnou účinností. Z hlediska působení na lidský organismus jsou mnohem významnější právě produkty sekundárního metabolismu. I v malých dávkách mohou vyvolat těžké poruchy zdraví či dokonce smrt. Řada těchto přírodních jedů je však v dnešním lékařství nepostradatelná.
Jednotlivé skupiny a co do nich patří
Nyní si uvedeme nejdůležitější chemické složky, které se ve výsledku podílí na tom, zda je rostlina „léčivá“ či nikoliv.
Alkaloidy
Jsou to dusíkaté, zásaditě reagující látky vznikající při přeměně aminokyselin, stavebních složek bílkovin. Jsou v rostlinné říši značně rozšířeny a mají silné fyziologické účinky. Řadíme mezi ně ty nejsilnější rostlinné jedy, např. kurarové alkaloidy. Ty byly tradičně využívány domorodci v Amazonii jako šípový jed. Dále pak je potřeba zmínit námelové alkaloidy, opiové alkaloidy, atropin, nikotin aj. Vyskytují se především u čeledí mákovitých, lilkovitých, liliovitých, pryskyřníkovitých a dalších.
Glykosidy
Obsah glykosidů čili esterových derivátů cukrů je závislý na správné době sklizně a vhodném způsobu sušení. Podle povahy necukerné složky se dělí na řadu typů. Nejdůležitější z nich jsou srdeční glykosidy – používají se pouze ve formě průmyslově vyráběných léčiv. Obsahují je třeba konvalinka nebo oleandr. Tyto rostliny jsou prudce jedovaté. Jinou skupinou jsou fenolické glykosidy, kam patří arbutin, který najdeme v medvědici a brusince. Ty se používají k dezinfekci močových cest při zánětlivých onemocněních a brusinka také jako mírný prostředek při průjmech.
Silice
Označujeme je jako velice bohaté směsi nejrůznějších těkavých a obvykle vonných látek, z nichž nejčastější jsou terpeny. Siličné rostliny mají mnohostranné využití obvykle bez nepříznivých vedlejších účinků, a proto jsou velmi oblíbené. Mírným drážděním sliznic trávicího traktu zvyšují tvorbu žaludečních šťáv a tím podporují chuť k jídlu. Velmi často se používají jako koření (kmín, tymián, anýz, máta, hřebíček,…). Silice dezinfikují i dýchací cesty – usnadňují odkašlávání hlenu.
Třísloviny
V rostlinách jsou hojně zastoupeny třísloviny – fenolické látky, rozpustné ve vodě a srážející bílkoviny, alkaloidy a těžké kovy. Mají svíravé a antibakteriální účinky, proto snižují dráždivost a bolestivost při zánětech, omezují vyměšování sliznic, zastavují drobná krvácení a urychlují obnovu poškozených tkání. Jsou nejdůležitějšími účinnými látkami dubu, borůvky, ostružníku, řepníku, nátržníku atd.
Saponiny
Jedná se o látky glykosidické povahy, které ve vodě pění. Ve větší koncentraci mohou způsobit rozklad červených krvinek, jinak mají příznivý vliv na vykašlávání hlenů, trávení, jsou projímavé, močopudné a antimikrobiální. Vyskytují se např. u divizny, lékořice, prvosenky a břízy.
Hořčiny
Hořčiny dráždí chuťové buňky a povzbuzují činnost trávicího ústrojí a žláz s vnitřním vyměšováním. K léčebným účelům se používají v čajích, tinkturách, extraktech nebo medicinálních vínech.
Fytoncidy
Vytvářejí je vyšší rostliny jako obranu vůči cizím organismům. Mají antibiotické účinky na bakterie, viry a plísně. Často jsou označovány jako rostlinná antibiotika. Patří k nim třeba česneková silice, která se uplatňuje i při léčbě některých virových onemocnění, např. chřipky.
Zdroje: Rubcov V. G., Beneš K., Zelená lékárna, 3. vydání, Praha: Lidové nakladatelství; 1985, 308 p.
